Vzpomínka na sušárny ryb v Norsku

Před 3-mi lety jsme byli s Leošem a Honzou za naším kámošem Láďou Buštou v Norsku v Bergsfjordu. Je to osada ležící v obydlených územích na poloostrově Loppa v severním Norsku. Žije zde již málo stálých obyvatel, zato se tu střídají desítky sportovních rybářů. A tam jsme poprvé také uviděli dlouhé sušárny ryb.

Dřevěné konstrukce, ověšené statisíci seschlých vysušených ryb, přikryté sítěmi kvůli rackům. Sušárny jsou plné sušených tresek a mníků. Naštěstí jsme byli v Norsku v červnu, kde už tolik ryby při sušení nesmrdí a na konci června se „sklízí“.

Sušení ryb je v Norsku a celé Skandinávii velice oblíbené. A to jak na slunci a větru, tak konzervované solí či uzené studeným kouřem. Ptali jsme se Ládi, k čemu tolik sušených ryb, když je moře kolem plné čerstvých. Asi hlavním důvodem je národní jídlo Lutefisk, něco jako rosol z ryby za použití popela a louhu. Mno. A druhou variantou je prý rybí moučka, kterou Norsko vyváží do celého světa. Prostě semleté ryby na mouku.

Ani ryba nazmar. 

Standa