Naše společná rybářská výprava na Otavu - zahájení 2021

Letošní zahájení se naší šupiňácké sestavě celkem slušně vydařilo. Po počátečním rozpačitém začátku se nakonec ryby rozjezdily a všichni jsme si parádně zachytali. Náš záměr byl nachytat první dva dny nástražní rybičky na štiky, candáty a sumce a průběžně chytat amury. Zahájení vycházelo na středu a to už jsme se chtěli plně věnovat dravcům. Naše místo na Otavském rameni Orlíku nás opět nezklamalo.

Báli jsme se velkého rybářského tlaku v týdnu zahájení dravců, proto jsme vyrazili už v pondělí. Vyplatilo se to, naše oblíbené místo na Otavě bylo volné a my se mohli utábořit a doladit tolik potřebnou strategii. Čekali nás dva dny, které jsme chtěli věnovat feederu. Potřebovali jsme na středu nachytat nástražní rybky na sumce, candáty a štiky. Další cílovou rybou byl amur, na kterého jsme se vybavili poměrně hojně. 50kg vařené směsi kukuřice, řepky a pšenice ovoněné dipy bylo na pětidenní rybačku dostatečné.

Jako první dorazili Standa, Leoš a Novotňáček. Ihned po spuštění Žížaly jsme jeli zkontrolovat flek, na který jsme si mysleli. Naštěstí byl volný, tak jsme hned začali převážet věci a stavět tábor. Bylo už hodně odpoledne a slunce začalo neúprosně smažit i na naše místo, které je jinak v podstatě celý den ve stínu. Novotňák už nevydržel a předvedl první plavecké kreace.

Jako první jsme vybalili feedery a začali chytat nástražky. Chodili cejni a karasi, ale velikost byla nevyhovující, všechny ryby byly moc velké. Oukleje na plavačku taky moc nešly, míra 15cm jako nástražka se zdála být nedostižná.

V úterý ráno dorazil Mára a během dopledne pak i druhý Mára a Pavel. Byli jsme komplet. Během brzkého rána se ukázalo, co nejspíš stojí za naším neúspěchem lovu nástražek. Všude se třeli kapři a byl to hrozný rachot. Voda byla plná jiker, všchno co mělo ve vodě hubu hodovalo k prasknutí. Není divu, že o červíky nebyl vůbec žádný zájem.

Vybalujeme rousnice a přichází první úhoři. Bohužel to byly až na jednoho samé tkaničky. Marty byl z každé ryby nadšený a asistoval u každého náhozu, zdolávání a puštění.

Na feeder chytáme karasy a cejny. Plavaná s červíky je úplně mrtvá. Ve vezírku máme pár menších cejnů, ale i ti jsou zbytečně velcí.

Konečně se budíme do 16. června. Stražíme nejmenší cejny na podvodní splávky a přetahujeme se o dvě oukleje, které mají nad 15cm. Pavel s Márou chytají na rousnice. Rousnice se jeví jako nástraha číslo jedna tohoto zájezdu. Po malém sumíkovi a úhořovi ji Pavlovi slupnul pěkný metrový sumec a o radost je postaráno! Standovi pak ještě v noci přišel malý candát na rybičku.

Tření kaprů opadlo a všichni doufáme, že ryby po dvou dnech hodování vytráví a věnují nějakou pozornost i nám. A stalo se, čtvrteční dopoledne je rybačka snů.

Během tří hodin jsme nachytali osm kaprů. Žádní velikáni, ale intenzita a bojovnost byla famózní, tři jsme museli zdolávat na vodě z lodi. Někteří nebyli vytření, při focení z jednoho z nich teklo ještě mlíčí proudem. Jak vlna braní rychle přišla, tak i odešla. Se Standou kolem oběda zakrmíme amuří směs a po obědě se dočkáme i tolik očekávaných amurů. Zdolávat amura na feeder je skutečný zážitek. Je třeba se obrnit trpělivostí, což si samozřejmě vyžádá i pár štiplavých poznámek ostatních rybářů, kteří neměli na amura štěstí. Standa zdolal dva a Mára jednoho. Největší měřil 86cm.

Čeká nás poslední noc a sumarizujeme naši výpravu. V celku jsme velmi spokojeni. Ani jednou nám nepršelo, všichni jsme si zachytali, ale přeci je nám trochu líto, že dravců nepřislo víc. Standa se ještě navíc hecnul a vyrobil směs na bramboráky, které jsme si na kameni smažili celý večer.

Je pátek ráno, balíme, uklízíme a vůbec se nám nechce domů. Odvážíme si ale jedno ponaučení na příště - nástražní rybky si příště musím vzít s sebou.